O knize: rok / Tento příběh jsem napsal před šesti lety. Jednoduše proto, že jsem to chtěl napsat – poté, co jsem navštívil ruiny školy v poloopuštěné vesnici, kde kdysi žila a studovala moje matka. Bylo bolestné a urážlivé se na to dívat... To jsem pak ještě nevěděl, že příběh poslouží jako „výchozí bod“ pro celou sérii knih o městě Firsanov (téměř skutečném), o mladých obyvatelích tohoto město a jeho okolí (zcela skutečné), stejně jako - Cesta (zeptejte se Vladislava Petroviče Krapivina - on to ví lépe...). Ale stalo se, že se svět kolem nás začal velmi rychle měnit k horšímu (nebo si opravdu někdo myslí, že se díky moudré péči o HDP změnil K LEPŠÍMU?) A nějak mi hned, ostře, došlo, že to nemůže ať už kýbl pokropený dolary a heroinem, který se nám nabízí jako „světlá budoucnost“, byl jedinou možnou možností a naše minulost (minulost mé matky a mého dědy) je „zatraceným totalitním dědictvím“. Proto pro mě příběh dostal nový význam. No, pro vás to bude znít poprvé PS Mimochodem. S jeho hlavním hrdinou jste se již setkali na stránkách „O těch na cestě“. Pohled, opravdu. Ale asi za měsíc se objeví – opět jako hlavní postava a svým způsobem i hrdina – v mé knize „Do rána aneb Tajemství nenápadné slepé uličky“, kterou právě dokončuji. Buďte připraveni, můj čtenáři. A moji hrdinové jsou vždy připraveni. A to je kořen naděje, zdroj pravého poznání, Že Billy Gates není proti Che Guevarovi, Že brzy noví chlapci budou probuzeni novými písněmi, Nová křídla se zvednou, šarlatová křídla... Oleg Medveděv. Šarlatová křídla